Masakr 153 nahých německých vojáků Sověty během 2. světové války - masakr v Broniki

V tomto článku se podíváme na jednu z nejdrsnějších a nejméně známých kapitol druhé světové války, která se odehrála během invaze nacistického Německa do Sovětského svazu v roce 1941. Masakr 153 německých vojáků u vesnice Broniki na západní Ukrajině představuje krutý příklad brutality a bezpráví, které provázely východní frontu. Tento text vychází z podrobného vyprávění a analýzy, kterou připravil kanál World History CZ, a snaží se nabídnout komplexní pohled na události, které vedly k tomuto tragickému masakru, stejně jako na širší historický kontext, ve kterém se odehrály.

🗓️ Kontext a příprava na válku

Dne 30. ledna 1933 byl Adolf Hitler jmenován kancléřem Německa a okamžitě zahájil proces obnovy a rozšiřování německé armády, která byla po první světové válce výrazně omezená Versailleskou smlouvou. V roce 1935 otevřeně zrušil omezení, zavedl brannou povinnost a rozšířil počty vojáků. Založil také Luftwaffe, německé letectvo, a posílil námořnictvo. Tyto kroky připravily Německo na rozsáhlou válku, která nakonec vypukla 1. září 1939 invazí na Polsko.

Po rychlých úspěších v Polsku a Francii se Hitler zaměřil na Sovětský svaz, svého bývalého spojence z války proti Polsku. Dne 22. června 1941 zahájilo nacistické Německo pod krycím názvem operace Barbarossa invazi do Sovětského svazu s ohromnou silou 134 divizí v plné bojové síle a 73 dalšími připravenými k nasazení. Tento útok nebyl jen vojenskou operací, ale představoval ideologickou válku mezi německým fašismem a sovětským komunismem, rasovou válku zaměřenou na vyhlazení těch, které nacisté považovali za méněcenné.

⚔️ Průběh invaze a nacistická brutalita

Německá armáda postupovala hluboko do sovětského území, zatímco jednotky SS a policejní oddíly, včetně tzv. Einsatzgruppen, těsně následovaly. Jejich úkolem bylo "očistit" okupované oblasti od Židů, komunistů, partyzánů a dalších skupin označených nacistickým režimem za nepřátele. Celé vesnice byly vypalovány, tisíce civilistů byly shromážděny a zastřeleny bez soudu. Tato systematická brutalita měla za cíl nejen vojenské vítězství, ale i rasovou eliminaci.

V oblastech jako Litva a Ukrajina někdy spolupracovali místní kolaboranti, ale většinu masových vražd organizovaly německé jednotky Einsatzgruppen. Do těchto zločinů byla zapojena i pravidelná německá armáda, která se tak podílela na rozsáhlém teroru proti sovětskému obyvatelstvu. Do konce června 1941 byly zavražděny desetitisíce sovětských občanů.

📍 Masakr v Broniki – průběh událostí

Jedním z nejdrsnějších incidentů této doby byl masakr u vesnice Broniki na západní Ukrajině. Dne 29. června 1941 vstoupila německá 25. pěší divize do města Rovna, důležitého dopravního uzlu. Jejím úkolem bylo vystřídat 13. tankovou divizi a zajistit oblast před hrozbami z jihu, východu a severovýchodu.

Sovětské jednotky, ustupující na jihovýchod, si však prorazily cestu mezi městy Dubna a Rovna a vytvořily novou hrozbu. Německé velení proto nařídilo posílit pozice východně od Rovna. Jednotka 19. pěšího pluku měla zajistit východní přístup, zatímco samostatný prapor pod velením Hauptmanna Kellera postupoval severozápadně k městu Klevan, aby zabránil průlomu Sovětů.

Dne 1. července 1941 ráno hlavní Keller zahájil postup po silnici mezi Klevanem a vesnicí Broniki. Přes silný sovětský odpor a palbu se podařilo postoupit asi 1,5 kilometru východně od klíčové silniční křižovatky severovýchodně od Klewanu. V tuto chvíli však nařídil ustoupit a vytvořit obrannou linii na vyvýšeném místě severovýchodně od Broniki.

Když se Němci pokusili stáhnout, sovětské síly zahájily prudký protiútok. Dva sovětské pěší prapory, podporované 15 tanky, udeřily ze zalesněných oblastí severozápadně od vesnice Orživ. Cílem útoku bylo pravé křídlo Kellerova praporu, bráněné sedmou rotou.

Útok prorazil německé linie, obešel je a protlačil se přes vesnice Adamkowskie a Grabow, čímž odřízl praporu týl a přerušil spojení s hlavními německými silami. Asi 180 německých vojáků, většinou z Kellerova praporu, bylo obklíčeno a bez munice zajato. Mezi nimi byli také vojáci z 119. pěšího pluku a dělostřeleckých jednotek.

🔪 Brutální masakr zajatých německých vojáků

Když 2. července 1941 německé jednotky podnikly protiútok a znovu získaly území u Broniki, našly těla 153 svých spolubojovníků. Nedaleko bylo nalezeno dalších 12 mrtvých, pravděpodobně důstojníků, asi 200 metrů dál. Sedmi mužům z praporu se podařilo z masakru uniknout a později poskytli svědectví o hrůzách, které zažili.

Podle jejich výpovědí neměli sovětští vojáci žádné slitování. Zraněné Němce okamžitě popravovali – stříleli je z pistolí nebo pušek, bili pažbami nebo bodali bajonety. Mrtvoly nesly jasné známky krutého zacházení. Zajatcům byly odebrány uniformy, boty a osobní věci, jako prsteny a hodinky. Každý, kdo zaváhal nebo kladl odpor, byl na místě zastřelen nebo ubit k smrti.

Podle přeživších bylo asi 170 až 200 zajatců nahnáno na nedaleké jetelové pole. Asi 20 mužů, identifikovaných podle hodnostních označení jako důstojníci nebo poddůstojníci, bylo svázáno a odděleno od ostatních. Sovětský důstojník nebo politický komisař pronesl projev, po kterém sám popravil tři německé zajatce. To vyvolalo brutální hromadnou střelbu do zbývajících zajatců.

I přes pokusy mnoha nahých Němců o útěk byli postříleni kulomety, puškami a dokonce i dělostřeleckou palbou. Pouze hrstce se podařilo uprchnout a vrátit se do německých linií, jejich svědectví poskytují mrazivý pohled na rozsah a krutost masakru.

🌍 Masakr v Broniki v širším kontextu východní fronty

Případ Broniki nebyl ojedinělý. Brzy se objevily podobné zprávy z jiných částí fronty, což německé velení utvrdilo v přesvědčení, že sovětské síly přijaly strategii bezohledné odvety proti německým jednotkám. Sovětské rozkazy dokonce slibovaly vojákům odměny, jako třídenní propustku, vyznamenání či povýšení za každých dvacet zabitých německých vojáků.

Fronové linie se staly brutálními a nemilosrdnými bojišti, kde žádná ze stran neočekávala ani nenabízela slitování. Tato atmosféra totální války se odrazila i na nejvyšší úrovni sovětského vedení. Dne 6. listopadu 1941 pronesl Josif Stalin ve stanici metra Majakovský plamenný projev, ve kterém jasně deklaroval, že pokud Němci chtějí vyhlazovací válku, Sovětský svaz ji bude bojovat do posledního muže.

"Pokud Němci chtějí vyhlazovací válku, mají ji mít. Od této chvíle bude úkolem národů Sovětského svazu, úkolem bojovníků, velitelů a politických představitelů naší armády a námořnictva vyhladit všechny Němce, kteří vstoupili na území naší vlasti jako okupanti, do posledního muže. Žádné slitování s německými okupanty! Smrt německým okupantům! Je třeba vyhladit všechny německé okupanty. Do posledního muže."

📉 Důsledky a závěr války

Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945 bezpodmínečnou kapitulací nacistického Německa. Během ní zahynulo více než pět milionů německých vojáků a přibližně dva miliony civilistů. Většina z nich nezahynula při obraně své vlasti, ale ve jménu zvrácených ambicí Adolfa Hitlera – v boji za rasovou nadvládu, územní expanzi a nesmyslnou válku.

Místo zajištění takzvaného Lebensraumu na východě zůstalo Německo zničené, rozdělené a zpustošené. Po desetiletí čelilo následkům rozhodnutí, která učinil Hitler a jeho režim, a tragédie jako masakr v Broniki zůstávají připomínkou hrůz, které válka přinesla.

📚 Závěrem

Masakr u Broniki je děsivým příkladem toho, jak válka dokáže zničit lidskost a proměnit bojiště v místo bezpráví a krutosti. Vzpomínka na tyto události je důležitá, abychom nezapomněli, co válka znamená a jaké utrpení může přinést. Historie nám také ukazuje, že nenávist a ideologie vedoucí k násilí vždy končí tragédiemi pro všechny zúčastněné.

Děkuji, že jste si přečetli tento článek a věnovali pozornost této temné kapitole historie. Pokud vás zajímá více podrobných a kvalitních historických analýz, doporučuji sledovat kanál World History CZ, který se věnuje podobným tématům s velkou precizností a respektem k faktům.