Nacistická lékařka bila těhotné vězenkyně, kladivem lámala nohy a prováděla amputace bez anestezie

Ve své nejnovější práci přináším detailní pohled na temnou kapitolu historie nacistického Německa, kterou jsem zpracoval díky zdrojům a svědectvím shromážděným z dob druhé světové války. Příběh Herty Oberhoiserové, jedné z mála žen, které se podílely na nelidských lékařských experimentech v koncentračním táboře Ravensbrück, je nejen děsivý, ale i důležitý pro pochopení, jak hluboko může lidská krutost dosáhnout, když je zneužita moc a ideologie. Tento článek vychází z pečlivého přehledu historických faktů a svědectví, které jsem analyzoval, abych přiblížil čtenářům skutečnost, jež se může zdát neuvěřitelná, ale je pravdivá.

🌍 Vzestup nacistické lékařské profese v Německu

V lednu 1933 se Adolf Hitler, vůdce nacistické strany, stal kancléřem Německa s jasným cílem – dovést německou panskou rasu k nadvládě nad ostatními národy. V této ideologii sehrála klíčovou roli nejen politika, ale i lékařská profese. Mnoho německých lékařů a zdravotních sester se stalo aktivními účastníky zločinů režimu, přičemž jejich motivace sahala od přesvědčení o rasové hygieně až po touhu po kariérním postupu.

Během let 1933 až 1945 se zhruba polovina německých lékařů stala členy nacistické strany a jejích organizací. Tento fakt ukazuje, jak hluboce byla lékařská komunita zapojena do nacistických praktik, které často překračovaly hranice medicíny a etiky. V tomto kontextu se objevila i Herta Oberhoiserová, která se stala jednou z hlavních postav lékařských zločinů v ženském koncentračním táboře Ravensbrück.

🩺 Život a začátky Herty Oberhoiserové

Herta Oberhoiserová se narodila 15. května 1911 v Kolíně nad Rýnem. Vyrůstala v Düsseldorfu, kde v roce 1931 absolvovala střední školu a poté začala studovat medicínu v Bonnu a Düsseldorfu. Jelikož její rodina nebyla bohatá, musela si studium částečně financovat sama doučováním a prací v lékařské praxi.

V období, kdy nacisté získávali moc v Německu, byla Herta aktivní v nacistickém mládežnickém hnutí. V roce 1935 se připojila k Svazu německých dívek, konkrétně do dobrovolné sekce zvané „Glabe und Schöne“ (Víra a krása). Její role spočívala v poskytování lékařské pomoci účastnicím mládežnických přehlídek, které byly fyzicky náročné.

V roce 1937 získala titul z medicíny a vstoupila do nacistické strany. Specializovala se na dermatologii a pracovala v Düsseldorfu, kde se věnovala i výzkumným pokusům na živých zvířatech. Když onemocněl její otec, potřebovala lépe placené místo, což ji přivedlo k příležitosti stát se lékařkou v ženském koncentračním táboře Ravensbrück.

🏥 Lékařské experimenty v koncentračním táboře Ravensbrück

Ravensbrück byl největším ženským koncentračním táborem v Německu, otevřeným v květnu 1939. V době druhé světové války se zde vystřídalo přes 132 000 žen z celé Evropy, včetně Polkyň, Rusek, Židovek, Romek a dalších. Přes 92 000 z nich zde zahynulo. Tábor byl známý nejen svými hrůzami, ale i lékařskými experimenty, které zde nacističtí lékaři prováděli na vězeňkyních.

Herta Oberhoiserová byla poslána do Ravensbrücku v prosinci 1940 po třech měsících výcviku. Pracovala pod vedením lékařů, kteří prováděli nelidské pokusy, například vytrhávali zdravé zuby bez anestézie či usmrcovali vězně injekcemi petroleje a fenolu. Oberhoiserová se postupně stala hlavní osobou, která zajišťovala provádění těchto experimentů, protože ostatní lékaři již nebyli schopni snášet podmínky pokusů.

🔬 Experimenty se sulfonamidy a amputace bez anestezie

V červenci 1942 začal lékař Karl Gebhart ve spolupráci s Hertou Oberhoiserovou a dalšími testovat sulfonamidy na vězeňkyních Ravensbrücku. Tyto pokusy měly za cíl najít léčbu na infekce a zranění, které trpěli němečtí vojáci. Bohužel však pokusy zahrnovaly brutální metody: zlomení nohou kladivem, infikování ran agresivními bakteriemi a amputace bez použití anestezie.

Ženy, které byly vybrány k těmto pokusům – většinou Polky – si říkaly „králíci“ kvůli svému utrpení a nemožnosti normálně chodit. Jednou z nich byla Vladislava Karoleska, učitelka a členka polského odboje, která přežila, ale byla vystavena nesmírné bolesti, opakovaným operacím a nelidskému zacházení.

⚠️ Nelidské zacházení a mučení těhotných žen

Herta Oberhoiserová byla nejen zapojena do experimentů, ale i do krutého zacházení s těhotnými vězeňkyněmi. Nucené potraty ve vysokých měsících těhotenství, bití těhotných žen za účelem vyvolání potratu a zabíjení novorozenců patřily k jejím zločinům. Po válce svědectví přeživších, jako například Anny Hajlo, ukazují, jak bezcitně a brutálně se chovala. Když se Anna dozvěděla o smrti své sestry v Ravensbrücku a kontaktovala Oberhoiserovou, byla fyzicky napadena a urážena.

⚖️ Norimberský lékařský proces a odsouzení

Po osvobození tábora Rudou armádou v dubnu 1945 byla Herta Oberhoiserová postavena před soud v rámci Norimberského lékařského procesu, který začal v prosinci 1946. Byla jedinou ženou mezi obžalovanými a sama prohlašovala, že její pohlaví jí nebránilo být „dobrou národní socialistkou“.

Během procesu se snažila obhájit své jednání tvrzením, že pomáhala ženám, kterým měnila obvazy. Přeživší ženy však vzpomínaly na její krutost a necitlivost. Izabela Rek například uvedla, že Oberhoiserová slíbila péči, ale pak je opustila bez pomoci. Podle lékařských expertů byla její pooperační péče „více než sadistická“.

Oberhoiserová popírala, že by věděla o bolesti způsobené experimenty, a tvrdila, že pacientky byly spokojeny a měly šanci na omilostnění. Také lhala o počtu zabitých injekcemi s petrolejem, přičemž tyto smrtelné injekce způsobovaly pomalou a vědomou smrt. Přestože se snažila svou brutalitu obhájit „ženskostí“, soud ji shledal vinnou.

🔚 Pozdní život a odvolání

Herta Oberhoiserová byla odsouzena 20. srpna 1947 ke 20 letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Ve vězení však strávila méně než pět let, protože v lednu 1951 jí byl trest zmírněn na 10 let a v dubnu 1952 byla propuštěna za dobré chování.

Po propuštění se stala rodinnou lékařkou ve Stocksee v západním Německu. V srpnu 1958 však přišla o lékařskou licenci poté, co ji poznal přeživší z Ravensbrücku. Ministr vnitra Šlesvicka-Holštýnska Helmut Lemke jí licenci odebral a její praxi zrušil.

Oberhoiserová se odvolala, ale soud v prosinci 1960 její odvolání zamítl. Od té doby se k lékařské praxi již nikdy nevrátila. Zemřela 24. ledna 1978 v domově důchodců v Linci nad Rýnem ve věku 66 let.

💡 Závěrečné zamyšlení

Příběh Herty Oberhoiserové je mrazivým připomenutím toho, jak může být věda a medicína zneužita k nejhorším účelům, pokud ztratí svou morální integritu a lidskost. Její činy v Ravensbrücku představují zneužití lékařské moci, které vedlo k nesmírnému utrpení tisíců žen, a to zejména těch nejzranitelnějších – těhotných žen a politických vězeňkyň.

Je důležité si připomínat tyto temné kapitoly historie nejen jako varování, ale i jako závazek k ochraně lidských práv a etiky v medicíně a vědě. Spravedlnost nakonec sice zasáhla, ale její pomalý průběh a následné zmírnění trestu ukazují, jak složité je postavit se zlu tváří v tvář.

Děkuji, že jste si přečetli tento článek a věnovali pozornost jednomu z nejtemnějších příběhů druhé světové války. Pokud vás zajímá více historických témat, doporučuji sledovat kanál World History CZ, který pravidelně přináší kvalitní obsah o dějinách světa.