AI Arsenal, který by mohl zastavit třetí světovou válku: Vize Palmera Luckeyho

V dnešní době, kdy umělá inteligence (AI) proniká do všech oblastí našeho života, se stále více diskutuje o jejím využití ve vojenské oblasti. Palmer Luckey, vynálezce a zakladatel společnosti Anduril Industries, představuje vize a realitu budoucnosti obrany, kde AI hraje klíčovou roli v odstrašení konfliktů a zajištění bezpečnosti. Tento článek vám přináší podrobný pohled na jeho myšlenky a argumenty, které mohou změnit naše vnímání moderní války a obrany.

Úvod do hrozby a současného stavu obrany

Představte si scénář, kdy Čína náhle zahájí invazi na Tchaj-wan. V prvních hodinách útoku se na Tchaj-wan snesou desítky balistických raket, které zničí klíčové vojenské základny a velitelská centra ještě před tím, než Tchaj-wan stačí odpovědět. Čínské námořnictvo využívá obrovské síly, včetně výsadkových lodí a letadlových lodí, zatímco kybernetické útoky paralyzují infrastrukturu a nouzové reakce. Americké ozbrojené síly se snaží zasáhnout, ale rychle se ukazuje, že nemají dostatek zbraní, letadel ani lodí, aby mohly efektivně zasáhnout. Válka by mohla skončit během několika týdnů pádem Tchaj-wanu a svět by se probudil do nové reality, kde hlavní světová moc není demokracií.

Tento scénář, který Palmer Luckey popisuje jako největší obavu vojenských analytiků USA, není jen otázkou zastaralé technologie nebo pomalého rozhodování. Jde především o nedostatek kapacit a nástrojů, které by umožnily americkým silám vůbec se do boje zapojit. Tento nedostatek by měl globální dopady – Tchaj-wan je totiž centrem výroby pokročilých polovodičů, které pohánějí současnou umělou inteligenci, robotiku, telefony, počítače, auta i zdravotnické přístroje. Ztráta těchto továren by znamenala ekonomický kolaps s biliony ztrát a chaos ve světových dodavatelských řetězcích.

Výzva pro Spojené státy a současné limity obranného průmyslu

Palmer Luckey, známý svým původem jako zakladatel Oculus VR, který přinesl virtuální realitu do masové produkce, se rozhodl řešit tento zásadní problém obrany. Po svém odchodu z Facebooku a politických kontroverzích si uvědomil, že obranný průmysl stagnuje. Největší obranné společnosti se více soustředí na zisky a byrokracii než na inovace. Silicon Valley, kdysi partner vojenských projektů, se od národní bezpečnosti odvrátil, často z politických důvodů a kvůli zájmu o Čínu.

Důsledkem je, že komerční technologie, jako je autonomní řízení v Tesle nebo umělá inteligence ve spotřební elektronice, jsou daleko pokročilejší než vojenské systémy. Například umělá inteligence, která řídí vaše telefonní aplikace, je sofistikovanější než senzory v mnoha vojenských zařízeních. Tato situace znamená, že USA ztrácí schopnost chránit své zájmy a způsob života.

Anduril Industries: Nový přístup k obraně

Na tuto výzvu Palmer reagoval založením společnosti Anduril Industries, která se od tradičních obranných dodavatelů liší tím, že sama investuje do vývoje svých produktů, místo aby spoléhala na státní rozpočet. Díky tomu může rychleji vyvíjet a nasazovat nové technologie za nižší náklady. Jejich hlavním produktem je AI platforma Lattice, která umožňuje koordinovat a ovládat miliony autonomních zbraní s rychlými aktualizacemi softwaru.

Anduril se zaměřuje na výrobu hardwaru, který je možné masově produkovat pomocí stávající průmyslové infrastruktury. Vývoj trvá měsíce, nikoli roky, což umožňuje rychle reagovat na nové hrozby. Mezi úspěchy firmy patří autonomní stíhací letadla pro americké letectvo, velké autonomní ponorky pro australské námořnictvo, nebo rozšířená realita pro vojáky umožňující jim vidět svět novými způsoby. Rovněž vyvinuli protidronové technologie jako Roadrunner – znovupoužitelný interceptor s turbovrtulovým motorem, který od skici na ubrousku přešel do reálné bojové služby za méně než dva roky.

Autonomie a etika v moderní válce

Navzdory tomu, že Anduril vyvíjí zbraně, Luckey zdůrazňuje, že jejich cílem je mír. Věří, že jedině silná a technologicky vyspělá obrana dokáže odradit agresory od konfliktu. Historie ukazuje, že války začínají, když jedna strana věří, že může vyhrát. Moderní vojenská síla už není o počtu vojáků nebo zbraní, ale o schopnosti rychle a efektivně nasadit inteligentní systémy, které dokážou operovat tam, kde lidský pilot nemůže.

AI a autonomní systémy přinášejí zásadní změnu. Místo toho, aby Spojené státy soupeřily s Čínou v počtu lodí nebo raket, mohou vyvinout nové typy zbraní, které jsou levné, rychle vyráběné a neustále aktualizované. To je klíč k vyvážení čínské numerické převahy, která je dnes obrovská – Čína má největší námořnictvo, pobřežní stráž, pozemní síly a raketový arzenál na světě.

Samozřejmě, otázky etiky a kontroly AI v boji jsou velmi složité. Luckey však upozorňuje, že autonomní zbraně nejsou novinkou – dějiny válek jsou plné nástrojů, které působí bez přímého lidského zásahu, například nastražené pasti, miny nebo obranné systémy jako Aegis, které automaticky ničí hrozby. Odmítnout využití AI znamená podle něj zbytečně omezovat vlastní schopnosti a riskovat, že ostatní, kteří takové zábrany nemají, nás předběhnou.

Budoucnost bojiště: AI a autonomní systémy v akci

Představme si tedy alternativní scénář invaze na Tchaj-wan, kde je obrana vybavena nejmodernějšími autonomními systémy. Útok začne podobně – rakety míří na klíčová místa. Ale reakce je okamžitá. Flotila autonomních dronů, již rozmístěných v regionu spojenci, se spustí během sekund a koordinovaně sestřelí čínské bombardéry a střely dříve, než dosáhnou cíle.

V Pacifiku operují distribuované jednotky bezpilotních ponorek, tichých válečných lodí a autonomních letadel, které spolupracují s lidskými posádkami a útočí z nepředvídatelných směrů. AI-pilotované stíhací drony vedou vzdušné souboje rychleji a přesněji než lidé. Na zemi robotické jednotky a AI asistované dálkové palebné systémy zastavují výsadky ještě před tím, než se vojáci dostanou na břeh.

Tento druh nasazení masově vyráběných autonomních systémů slouží jako silné odstrašení. Ukazuje nepříteli, že nejsou šance na rychlý a levný vítězný útok, a tím zabraňuje samotnému konfliktu.

Spolupráce s aliančními státy a posílení obranné kapacity

K dosažení této vize je nezbytné stát pevně po boku spojenců, kteří sdílejí stejné hodnoty svobody a demokracie. Moderní obrana není jen o technologiích, ale i o společné vůli a odhodlání. Muži a ženy v ozbrojených silách si zaslouží nejlepší možné technologie, které je ochrání, zvýší jejich schopnosti a zajistí jejich bezpečí.

Taková technologie je dnes dostupná. Nejde jen o sci-fi, ale o reálné produkty, které již procházejí testy a jsou nasazovány v terénu. Pokud se nevyužijí, může to znamenat, že svět bude čelit opakování katastrof jako Pearl Harbor nebo současná tragédie na Ukrajině.

Otázky autonomie a lidského rozhodování v boji

Jednou z nejdiskutovanějších otázek je, zda by AI měla rozhodovat o životech a smrti na bojišti. Někteří kritici varují před "vražednými roboty" a volají po zákazu autonomních smrtících systémů. Palmer Luckey však přináší jiný pohled. Tvrdí, že lidstvo již po tisíciletí používá nástroje, které samy o sobě rozhodují o škodě bez přímého lidského zásahu – například pasti nebo protiponorkové miny.

AI v boji podle něj není něco zcela nového, ale evolucí těchto principů. Zakazovat AI znamená podle něj ztratit příležitost využít technologie, které mohou zvýšit přesnost, snížit civilní oběti a zlepšit rozhodování. Nejde o to, aby AI sama rozhodovala bez lidského dohledu, ale aby byla nástrojem, který lidské rozhodování podporuje a zlepšuje.

Navíc vzdálené ovládání všech systémů není praktické, protože v moderním boji jsou systémy vystaveny rušení a kybernetickým útokům. Autonomie znamená odolnost a schopnost operovat i v náročných podmínkách.

Rozšířená realita a budoucnost vojenské spolupráce mezi lidmi a stroji

Palmer Luckey se také vrací ke svým kořenům ve virtuální realitě a představuje, jak technologie AR a VR mohou zlepšit schopnosti vojáků. Program IVAS, který Anduril převzal, vyvíjí headsety pro americkou armádu, které vojákům umožní získat "superschopnosti" – lepší noční vidění, termální i ultrafialové spektrum, a další způsoby vnímání, které přesahují lidské smysly.

Podstatné je, že vojáci a autonomní systémy musí mít společný obraz bojiště, aby mohli efektivně spolupracovat. Stroje mají vysokou přesnost a rychlost zpracování dat, lidé zase intuici a schopnost komplexního rozhodování. Kombinace lidské a strojové inteligence představuje budoucnost moderního boje.

Závěr: Nová éra obrany a odstrašení konfliktů

Palmer Luckey nám ukazuje, že budoucnost války a míru je úzce spjata s využitím umělé inteligence a autonomních systémů. Nejde jen o inovace pro inovace, ale o zásadní změnu v přístupu k obraně, která může rozhodnout o tom, zda se vyhneme katastrofické válce nebo ne.

Masová výroba inteligentních, autonomních zbraní, které se rychle aktualizují a adaptují, je klíčem k udržení globální stability a svobody. Spojené státy a jejich spojenci mají kapacitu a technologické znalosti, aby vedli tuto transformaci. Je to otázka vůle, investic a rychlosti implementace.

Jak Palmer Luckey shrnuje: „Můžeme být druhou největší generací, pokud přehodnotíme, jak vedeme válku.“ Technologie je dnes dostupná, a pokud ji nevyužijeme, riskujeme, že bude zneužita těmi, kdo nebudou respektovat etické normy. Odpovědnost za budoucnost bezpečnosti leží na nás všech.