Jak přiblížit marketing lidem na 40 trzích: Revolut sází na AI i kritické myšlení

Ilustrace propojující AI síť, globus a kritické myšlení pro přizpůsobení marketingu na mnoha trzích

Marketingová kampaň, která funguje v jedné zemi, může na jiném trhu potřebovat výrazně odlišný přístup. Revolut proto využívá umělou inteligenci nejen ke zrychlení práce, ale také k lepšímu porozumění místním rozdílům. Podstatou není jednoduše vyrábět více obsahu. Jde o schopnost přizpůsobovat marketing prostředí, ve kterém má skutečně fungovat.

Kim Maniovich, globální šéfka marketingu pro firemní klientelu Revolutu, popisuje práci týmu působícího na 40 trzích. Každý z nich přináší vlastní legislativu, regulatorní požadavky a další specifika. AI podle ní pomáhá tato odlišná prostředí lépe chápat a rychleji na ně reagovat. Současně ale zdůrazňuje, že přesvědčivě formulovaná odpověď nemá nahrazovat úsudek.

Za nejzajímavější na tomto přístupu považuji propojení tří věcí: lokální relevance, rostoucích ambicí a důsledné kontroly vlastního uvažování. Revolut nezmiňuje pouze úsporu času. Popisuje také změnu toho, jak firma stanovuje cíle, vytváří vlastní nástroje a rozhoduje o tom, co může zvládnout interně.

Výsledkem je obraz AI jako prostředku, který rozšiřuje možnosti týmu. Zároveň však vyžaduje, aby lidé nepřestali zpochybňovat odpovědi, hledat jiné pohledy a nést odpovědnost za konečné rozhodnutí.

Obsah

🌍 Čtyřicet trhů znamená čtyřicet různých kontextů

Rozsah působení je pro pochopení přístupu Revolutu zásadní. Maniovich uvádí 40 trhů, na kterých její tým pracuje. Nejde tedy o situaci, kdy vznikne jedna kampaň pro jedno domácí prostředí a následně se jen přeloží do dalších jazyků. Marketing musí zohlednit rozdíly, které mohou ovlivnit samotnou podobu komunikace.

V jejím popisu mají důležité místo legislativa, pravidla a místní nuance. Právě ty mohou rozhodovat o tom, zda je připravený postup pro konkrétní zemi vhodný. Společný obchodní záměr proto ještě automaticky neznamená společnou cestu k jeho realizaci.

Rozlišuji zde dvě vrstvy práce. První představuje snahu zachovat společný směr značky. Druhou je potřeba pochopit, co tento směr znamená v konkrétním prostředí. Pokud se druhá vrstva vynechá, může být výsledná komunikace formálně jednotná, ale místně nepřesná nebo málo přesvědčivá.

Maniovich nepředkládá seznam konkrétních kampaní ani srovnání jednotlivých zemí. Její sdělení je obecnější, ale důležité: mezinárodní marketing potřebuje pracovat s odlišnostmi už při přípravě, nikoli až při závěrečné úpravě textu.

AI v tomto pojetí pomáhá zvládat množství kontextu, které s každým dalším trhem narůstá. Sama přítomnost technologie ale nezaručuje, že tým místní situaci správně vyhodnotí. Právě proto se k rychlosti musí přidat ověřování a lidský úsudek.

🧭 Lokalizace není pouze překlad

Za hlavní sdělení příběhu považuji rozdíl mezi překladem a skutečným přizpůsobením marketingu. Překlad řeší jazyk. Lokalizace v širším smyslu řeší také to, zda zvolený způsob komunikace odpovídá podmínkám trhu. Důraz Maniovich na legislativu a místní specifika ukazuje právě tímto směrem.

Pokud se přístup osvědčí v jedné zemi, ještě to neznamená, že stejná podoba kampaně automaticky obstojí jinde. Podle popisu práce jejího týmu pomáhají inteligentní nástroje včetně AI lépe porozumět rozdílům a následně přizpůsobovat marketing rychleji.

Pro přehlednost si tuto úlohu rozděluji do tří otázek:

  • Co má zůstat společné, aby komunikace sledovala stejný obchodní záměr?
  • Co je nutné upravit s ohledem na konkrétní trh?
  • Které informace potřebuji ověřit, než se o ně při přípravě kampaně opřu?

Nejde o zveřejněný interní postup Revolutu, ale o praktické rozlišení problému, který Maniovich popisuje. Pomáhá oddělit kreativní přizpůsobení od faktické správnosti a od rozhodnutí, za které odpovídá tým.

Právě zde vidím důvod, proč lokální marketing nelze hodnotit jen podle rychlosti výroby. Rychle vytvořená varianta je užitečná teprve tehdy, když odpovídá skutečnému zadání. AI může přípravu urychlit, ale otázka vhodnosti tím nezmizí. Jen ji lze začít řešit dříve a s větším množstvím podkladů.

⚡ AI má zrychlit porozumění i realizaci

Maniovich spojuje využívání AI se dvěma navazujícími přínosy. Prvním je lepší orientace v odlišných podmínkách jednotlivých trhů. Druhým je rychlejší přizpůsobení a realizace marketingových aktivit. Tyto přínosy spolu souvisejí, ale nejsou totožné.

Pokud tým rychleji připravuje výstupy, avšak nerozumí dostatečně prostředí, může pouze zrychlit nevhodný postup. Pokud naopak dokáže shromáždit a promyslet potřebný kontext, ale nepřevede ho do práce, zůstane přínos omezený. Smysl má až propojení obou částí.

V přístupu Revolutu proto vidím širší pojetí produktivity. Nejde pouze o otázku, kolik textů nebo variant vznikne. Důležité je také to, jak rychle se tým dostane od nejasného zadání k informovanému rozhodnutí a následně k provedení.

Ve zveřejněném popisu ovšem chybějí konkrétní časy, náklady na jednotlivé kampaně nebo naměřené zvýšení jejich účinnosti. Nelze tedy poctivě vyvozovat, o kolik procent AI marketing zrychlila. Maniovich přínos popisuje kvalitativně: tým dokáže rychleji přizpůsobovat práci a rychleji ji uskutečňovat.

Rychlost zde chápu jako prostředek, nikoli jako konečný ukazatel úspěchu. Hodnotu získává ve spojení s lepším porozuměním trhu. Pro marketingové týmy je to užitečné připomenutí, že automatizovat lze různé části práce, ale důvod jejich existence musí zůstat jasný.

📈 Vyšší cíle mají být také dosažitelnější

Jedním z nejvýraznějších tvrzení Maniovich je změna v nastavování cílů. Popisuje, že cíle týmu jsou měsíc od měsíce ambicióznější, ale zároveň působí dosažitelněji. Laťka se tak průběžně posouvá.

Na první pohled v tom může být rozpor. Vyšší nároky obvykle znamenají větší vzdálenost mezi současnou kapacitou a očekávaným výsledkem. Pokud se však zároveň mění nástroje a způsob práce, může se měnit i to, co tým považuje za realistické.

Tento posun čtu jako důležitější zprávu než samotné zrychlení jednotlivých úkolů. AI podle tohoto popisu neovlivňuje jen provedení již existujícího plánu. Vstupuje také do představ o tom, jak náročný plán vůbec může být.

Z dostupných informací ale nevyplývá, jak Revolut jednotlivé cíle měří ani jak přesně odděluje vliv AI od ostatních faktorů. Nejde proto o podklad pro univerzální slib, že zavedení AI automaticky umožní každému týmu pravidelně zvyšovat výkon.

Za přenosnou myšlenku považuji spíše průběžné přehodnocování možností. Pokud se některá část práce zjednoduší, vzniká prostor položit si novou otázku: má tým stejný výsledek dodat rychleji, věnovat více pozornosti kvalitě, nebo se pustit do širšího zadání? Maniovich popisuje prostředí, kde se tento prostor promítá do rostoucích ambicí.

👥 Přístup k AI sahá od absolventů po vedení

AI podle Maniovich není v Revolutu vyhrazena úzké skupině specialistů. K dispozici ji mají lidé od čerstvých absolventů až po nejvyšší vedení. Tento rozsah zasazuje do prostředí ploché a velmi ambiciózní organizace.

Důležitý je právě společný kontext těchto tvrzení. Dostupnost nástroje sama o sobě ještě nevysvětluje, jak se změní firemní práce. V kombinaci s kulturou vysokých očekávání ale může rozšířit okruh lidí, kteří dokážou rychleji rozpracovat nápad nebo připravit podklady k rozhodnutí.

Nevyvozuji z toho, že všichni zaměstnanci mají stejná oprávnění, totožné znalosti nebo stejnou odpovědnost. Takové podrobnosti Maniovich neuvádí. Její sdělení se týká šíře přístupu: AI má být dostupnou součástí práce napříč úrovněmi organizace.

Z mého pohledu se tím mění i význam otázky, kdo může přijít s užitečným návrhem. Pokud nástroje nejsou omezeny jen na jednu specializovanou funkci, mohou se do hledání řešení zapojovat různé zkušenosti. Samotný návrh pak ale stále potřebuje posouzení.

Široká dostupnost AI a odpovědné rozhodování nejsou protiklady. Naopak je užitečné o nich uvažovat společně. Čím více lidí může s pomocí AI vytvářet přesvědčivé podklady, tím důležitější je společný návyk ptát se, zda jsou podklady správné a zda navržený závěr skutečně dává smysl.

🔎 Kritické myšlení nekončí kontrolou faktů

Vedle nadšení pro nové možnosti přichází u Maniovich výrazné upozornění: lidé si musejí uchovat schopnost kriticky přemýšlet. Revolut podle jejího vyjádření pečlivě kontroluje nejen možné halucinace AI, ale také vlastní uvažování.

Rozdíl mezi těmito dvěma kontrolami považuji za zásadní. Ověření faktů zkoumá, zda odpověď obsahuje správné informace. Kritické myšlení jde dál. Ptá se, zda byl správně vymezen problém, zda závěr navazuje na podklady a zda neexistuje lepší vysvětlení nebo vhodnější řešení.

Odpověď může být jazykově přesvědčivá a přitom nemusí být dobrým základem rozhodnutí. Nemusí dokonce obsahovat zjevně nepravdivou větu. Stačí, že opomene důležitou podmínku nebo přijme předpoklad, který pro konkrétní trh neplatí.

Právě proto bych kontrolu nerozděloval pouze na „správně“ a „špatně“. Užitečné je položit si i další otázky:

  • Odpovídá výstup skutečně tomu, co potřebuji rozhodnout?
  • Které předpoklady odpověď používá, aniž je výslovně pojmenuje?
  • Jaká důležitá alternativa v ní chybí?
  • Co by mohlo její závěr změnit?

Tyto otázky jsou mým rozvedením principu, který Maniovich zdůrazňuje, nikoli popisem konkrétního firemního kontrolního seznamu. Jejich společným cílem je zachovat aktivní roli člověka. AI má přispět k přemýšlení, ne vytvořit dojem, že už není o čem přemýšlet.

💬 Přesvědčivá odpověď potřebuje oponenta

Maniovich popisuje práci s dalšími partnery pro přemýšlení, lidskými i založenými na AI. Nejde tedy jen o samostatné používání jednoho nástroje. Důležitá je ochota vystavit vlastní závěr jinému pohledu a nechat jej zpochybnit.

V tom vidím užitečnou protiváhu k rychlosti. Pokud nástroj během krátké chvíle nabídne uspořádanou a sebejistou odpověď, může působit lákavě považovat úkol za hotový. Oponentura vrací do procesu otázku, zda první přijatelné řešení skutečně stojí za použití.

Rozlišuji přitom mezi žádostí o potvrzení a skutečným hledáním slabých míst. Potvrzení pouze upevní již zvolený směr. Oponentura má prověřit, za jakých okolností by tento směr selhal, co přehlíží a zda se neopírá o příliš pohodlné předpoklady.

Další odpověď AI samozřejmě sama o sobě nepředstavuje důkaz správnosti. Pokud více výstupů zní podobně, nelze z toho automaticky odvodit, že je závěr ověřený. Smyslem dalšího pohledu je rozšířit úvahu, nikoli nahradit potřebné podklady.

Za nejdůležitější proto považuji postoj, který Maniovich popisuje: nepřestat myslet a rozhodovat. Technologii lze zapojit jako pomocníka při formulaci námitek. Odpovědnost za to, které námitky jsou podstatné a co z nich plyne, ale nelze jednoduše přesunout na přesvědčivost jejího vyjadřování.

⚖️ Místní pravidla vyžadují opatrnost, ne slepou důvěru

Legislativa a regulace patří mezi konkrétní oblasti, u kterých Maniovich zmiňuje přínos inteligentních nástrojů. Pomáhají týmu orientovat se v nuancích jednotlivých trhů. Toto sdělení je však potřeba číst společně s jejím důrazem na ověřování.

Z popisu nevyplývá, že AI v Revolutu samostatně schvaluje právní závěry nebo nahrazuje odpovědné odborníky. Stejně tak nejsou uvedeny konkrétní schvalovací postupy. Přisuzovat firmě takový model by znamenalo doplňovat informace, které k dispozici nejsou.

Za bezpečné rozlišení považuji rozdíl mezi podporou orientace a konečným rozhodnutím. Nástroj může pomoci uspořádat problém, upozornit na otázky nebo zpřehlednit podklady. Zda je výsledek dostatečný pro zamýšlené použití, je ale další samostatná otázka.

Pro širší kontext řízení podobných rizik může posloužit rámec NIST pro řízení rizik AI. Uvádím jej jako doplňující zdroj, nikoli jako metodiku, jejíž používání by Revolut v tomto případě oznámil.

V mezinárodním marketingu je podle mě podstatné nezaměnit snadnou dostupnost vysvětlení za jistotu jeho použitelnosti. Čím větší dopad může mít nesprávný závěr, tím méně vhodné je spoléhat pouze na plynulou formulaci. Ambice pracovat rychleji proto potřebuje stejně výraznou ambici rozumět omezením použitých podkladů.

🛠️ Revolut staví převážnou většinu nástrojů interně

Druhou výraznou částí příběhu je interní vývoj. Maniovich uvádí, že Revolut vytváří sám přibližně 99 procent nástrojů, automatizací a dalších řešení, která si firmy obvykle pořizují na trhu. Jde o její charakteristiku firemního přístupu, nikoli o nezávisle doložený audit technologického vybavení.

Pro pochopení využití AI je toto tvrzení důležité. Firma nepřemýšlí pouze o tom, jak používat hotové aplikace. Zároveň hledá způsoby, jak s pomocí AI vytvářet vlastní řešení odpovídající svému způsobu práce.

Maniovich spojuje partnerství s OpenAI a obecné využívání AI s možností budovat nástroje účelově, úsporně a s vysokým přizpůsobením interním potřebám. Technologie zde tedy nepůsobí jen uvnitř marketingové činnosti. Podílí se i na vytváření prostředků, které práci umožňují.

Vidím v tom dvě různé úrovně změny:

  • Pomoc při úkolu: AI podporuje člověka při přípravě, porovnávání nebo promýšlení výstupu.
  • Pomoc při tvorbě řešení: AI přispívá k vybudování nástroje, který odpovídá opakující se potřebě firmy.

Nejde o doporučení, aby každá organizace kopírovala stejný poměr vlastního vývoje. Popis Revolutu spíše ukazuje, že dopad AI závisí také na tom, jak firma obvykle řeší své potřeby. V organizaci orientované na interní tvorbu se nové možnosti přirozeně promítají i do této oblasti.

🧩 Nástroj na míru má odpovídat skutečnému způsobu práce

Maniovich zdůrazňuje, že interně vytvářená řešení mohou být velmi úsporná a přizpůsobená specifickému fungování Revolutu. Za těmito slovy vidím jednoduchou myšlenku: hodnotu nemá samotná originalita nástroje, ale jeho vztah k problému, který má řešit.

Pokud firma dobře ví, co potřebuje, může účelové řešení soustředit právě na tuto potřebu. Z jejího vyjádření však nelze vyčíst konkrétní rozpočty, náklady na údržbu ani srovnání s nabídkou dodavatelů. Tvrzení o nákladové efektivitě proto zůstává hodnocením popisovaného přístupu, nikoli univerzálním ekonomickým pravidlem.

Pro vlastní posouzení podobného rozhodnutí bych oddělil několik otázek. Jaký problém se opakuje? V čem běžně dostupné řešení neodpovídá potřebám? Jak poznám, že nástroj práci opravdu zjednodušil? A kdo bude odpovídat za jeho další fungování?

Tyto otázky nejsou oznámeným postupem Revolutu. Pomáhají ale uchopit, proč samotná možnost něco rychle vytvořit ještě není dostatečným důvodem k vývoji. Schopnost stavět vlastní nástroje má smysl tehdy, když vede k užitečnému výsledku, ne jen k většímu počtu interních aplikací.

V popisu Maniovich je rozhodující právě přizpůsobení jedinečnému způsobu práce. AI rozšiřuje možnosti, jak takového přizpůsobení dosáhnout. Neodstraňuje však potřebu pojmenovat problém, vyhodnotit přínos a rozhodnout, které řešení skutečně stojí za další rozvoj.

🚀 Z interního řešení může vzniknout produkt

Některé vlastní nástroje se podle Maniovich osvědčí natolik, že je Revolut nabídne také na trhu. Jako příklad uvádí Revolut People, řešení, které původně vzniklo uvnitř firmy.

Tento bod rozšiřuje význam interního vývoje. Nástroj nemusí zůstat pouze prostředkem ke zlepšení vnitřního fungování. Za určitých okolností se může stát základem produktu, který má hodnotu i mimo původní organizaci.

Za pozornost podle mě stojí pořadí, které z jejího popisu vyplývá. Nejprve existuje vlastní potřeba a řešení pro konkrétní způsob práce. Teprve některá z těchto řešení se ukážou jako natolik dobrá, že firma uvažuje o jejich uvedení na trh.

Zároveň je důležité nepřidávat tomuto příkladu údaje, které zaznamenané vyjádření neobsahuje. Nejsou zde podrobnosti o funkcích Revolut People, jeho obchodních výsledcích ani o tom, jakou přesnou část vývoje zajistila AI. Příklad dokládá především směr od interního nástroje k externí nabídce.

Nevyvozuji z něj ani to, že každý užitečný interní nástroj má produktový potenciál. Užitečnost uvnitř jedné firmy a použitelnost pro jiné zákazníky jsou dvě odlišné otázky. Přesto jde o významnou součást příběhu: AI není prezentována pouze jako cesta k úsporám, ale také jako podpora schopnosti vytvářet něco vlastního.

🎯 Firemní ambice se mají promítnout do produktů

Maniovich propojuje technologické možnosti s hodnotami, které podle ní Revolut uplatňuje každý den. Zdůrazňuje výraznou ambici a neochotu spokojit se s dosaženým stavem. Jejím přáním je přenášet tento postoj prostřednictvím produktů také do života zákazníků.

Nejde o konkrétní měřitelný výsledek, ale o vyjádření záměru. Toto rozlišení považuji za důležité. Popsaná vize říká, kam chce firma směřovat, nikoli co už bylo prokazatelně dosaženo u každého produktu nebo zákazníka.

Současně tím celý příběh získává logickou návaznost. Širší přístup k AI má posílit možnosti zaměstnanců. Větší možnosti mají umožnit ambicióznější práci. Vlastní nástroje mají lépe odpovídat potřebám organizace. A některé výsledky této práce se mohou proměnit v nabídku pro další lidi.

Z mého pohledu je užitečné sledovat, zda se ambice vztahuje pouze k interním cílům, nebo také k hodnotě výsledného produktu. Samotné zvýšení tempa ještě neříká, zda zákazník dostává něco lepšího. Maniovich však svou představu uzavírá právě u produktů a u toho, co mají umožnit jejich uživatelům.

AI tak v jejím podání není konečným cílem ani samostatnou firemní hodnotou. Je prostředkem, který má podpořit širší způsob práce a tvorby. Rozhodující zůstává, k čemu je nově získaná schopnost využita.

📝 Co si z přístupu Revolutu odnáším pro marketing

Zkušenost popsaná Maniovich není hotovým návodem, který lze bez úprav přenést do každé firmy. Revolut má vlastní kulturu, rozsah působení i silnou orientaci na interní vývoj. Přesto v jeho přístupu nacházím několik použitelných zásad.

  1. Začít u konkrétního problému. V tomto případě jde mimo jiné o zvládání odlišností mezi 40 trhy, nikoli o používání AI samo o sobě.
  2. Propojit rychlost s porozuměním. Rychlejší realizace má větší význam, pokud vychází z lepší znalosti místního kontextu.
  3. Oddělovat správnost faktů od kvality úsudku. Ověřená informace ještě automaticky neznamená dobře zvolené řešení.
  4. Vytvořit prostor pro nesouhlas. Přesvědčivá odpověď má projít zpochybněním, ať už přichází od člověka, nebo od AI.
  5. Posuzovat vlastní vývoj podle užitku. Nástroj na míru má odpovídat skutečné potřebě, ne pouze dokazovat technickou schopnost firmy.

Tento seznam je mou syntézou popsaných principů, nikoli zveřejněnou metodikou Revolutu. Jeho smyslem je převést hlavní sdělení do otázek, které lze položit i v menším marketingovém týmu.

Další kontext k využívání AI ve firmě nabízí případová studie Revolutu. Samotné vyjádření Maniovich přitom nepřináší detailní výkonnostní data. Jeho hodnota spočívá především v popisu způsobu uvažování: rozšířit možnosti lidí a zároveň od nich dál vyžadovat samostatný úsudek.

🔑 Rychlejší marketing nesmí znamenat méně přemýšlení

Příběh marketingu Revolutu na 40 trzích ukazuje dvě stránky stejné změny. AI pomáhá zvládat rozdílné podmínky, přizpůsobovat práci a rychleji uskutečňovat plány. Zároveň zvyšuje význam otázky, jak tým pozná, že se vydal správným směrem.

Za nejsilnější sdělení nepovažuji samotnou dostupnost nových nástrojů ani tvrzení o rostoucích ambicích. Je jím spojení technologického optimismu s vědomou obhajobou kritického myšlení. Maniovich nepopisuje prostředí, ve kterém lidé přestanou rozhodovat. Naopak zdůrazňuje potřebu tuto schopnost dál rozvíjet.

Stejnou logiku vidím i u interního vývoje. Možnost vytvořit více řešení rozšiřuje výběr, ale nevybírá za firmu, která z nich jsou potřebná. Možnost rychle získat odpověď zkracuje cestu k podkladu, ale neodstraňuje odpovědnost za jeho použití.

Pro mezinárodní marketing z toho vyplývá jasná priorita: využít AI k lepšímu porozumění místním rozdílům, nikoli k jejich přehlížení ve jménu rychlosti. Právě schopnost spojit širší ambice, lokální citlivost a poctivé ověřování považuji za nejcennější část přístupu, který Revolut popisuje.

Share


AI World Vision

AI and Technology News